Centrum zdraví a regenerace REVITAL

Úvodní stránka » Kdo jsem já

Můj životní příběh, který mne dovedl až na tyto stránky

Jmenuji se MUDr. Martina Kormundová. Narodila jsem se v rodině ateistů a tak se mi dostalo materialistického vychování. Celé dětství se kladl důraz na to, abych byla hodná, poslušná holčička, učenlivá a abych vynikala pouze známkami a školní prestiží - na vzdělání a známky se kladl mimořádný důraz. I sport - myslím aktivní - byl na vedlejší koleji. Celý život jsem jen slyšela musíš, nesmíš, je potřeba, to nedělej, tam nechoď, to není vhodné, jestli mne máš ráda, tak to uděláš nebo neuděláš, půjdeš tam nebo nepůjdeš a odvděčíš se mi jenom jedničkami. Trojka už byla pohroma. A pravdu má vždy kantor a dospělí, ty jsi ještě malá, nerozumná, neumíš to, nerozumíš tomu, z tebe nic nebude,....atd.

Nikam jsem nesměla a i proto jsem byla neprůbojná, bála jsem se komunikovat, něco sama zařídit, necítila jsem oporu ve svých rodičích. Milovali mne, to ano, ale abych nebyla rozmazlená, tak mi moc lásku neprojevovali, neměli na mne čas. V pubertě jsem se nemohla svěřit se svými starostmi a byla jsem na to hodně sama. Nutno podotknout, že komunistický režim se velmi podepsal na vztahu mých rodičů a celé naší rodiny. Tehdy jsem byla malá, nerozuměla jsem tomu, co se dělo. Proplouvala jsem životem, prošla jsem si v pubertě obdobím vzdoru, chyběla mi láska a citové zázemí rodiny - i když mne měli rádi a materiálně jsem nestrádala. Ale citově ano, chyběl mi kontakt a třeba úplně prostě se mamince svěřit se svými holčičími problémy, neměla jsem rodiče jako kamarády, jen jako autoritu, s kterými jsem bojovala.

Nakonec jsem dospěla, celý život jsem inklinovala k lásce ke zvířatům a na gymnasiu jsem se rozhodovala, co dál. Bratra 5x nevzali na medicínu, i když vždy udělal přijímačky a velmi dobře, prostě měli jsme politický punc a konec. Já jsem se nakonec po 2 letech dostala na medicínu - u mne jako u holky to komunisti asi nehlídali tak tvrdě, navíc jsem 2 roky pracovala jako sanitářka v nemocnici na oddělení, kde byl přednostou sice komunista, ale znal můj osud a když jsem složila přijímačky na medicínu výborně, umožnil mi přijetí.

Vystudovala jsem „oficiální“ medicínu, ale o esoterice jsem neměla pojetí. Chovala jsem se materialisticky, neuznávala jsem homeopatii ani bylinky, pouze chemické léky a alopatii. Už na vysoké škole jsem začala mít různé zdravotní potíže, na které jsem ve velké míře používala analgetika, psychofarmaka a další léky. Horšila se mi imunita, každá virosa mne sklátila. Objevily se alergie. Po škole jsem nastoupila jako lékař na odd. ARO fakultní nemocnice, přibyly stresy, odpovědnost, materiální potíže. Vdala jsem se - naštěstí za príma chlapa - podařilo se mi otěhotnět, ale začaly problémy i v těhotenství. Nakonec jsem porodila zdravou dceru, ale mé zdravotní problémy se prohlubovaly.

Když byl dceři jeden rok, vrátila jsem se do práce – částečně i proto, abych "zapomněla" na problémy. Prostě naivní představa, že nebudu mít čas se zaobírat sama sebou. Ouha, bylo to stále horší. Stresy; nestíhala jsem jesle a dítě, náročná práce, příprava na atestaci, do toho umíral otec a já jsem šla ke dnu - stále jsem užívala léky, běhala "po doktorech" a bylo mi stále hůř. Po roce otec zemřel a já si uvědomila, že mám podobné příznaky jako on. No katastrofa. Šílený strach co dál, migrény, pořád nemocná, 6x za rok antibiotika. Šlo to se mnou rychle z kopce. Do toho všeho vážně onemocněla dcera zánětem ledvin. Bylo toho na mne opravdu moc a navíc na neurologii mi po vyšetření vyřkli ortel, že jsem vážně neurologicky nemocná a dali mi maximálně 3 roky života. Zhroutil se mi svět.

Upadla jsem do těžkých depresí, chodila na psychiatrii a dokonce začala uvažovat i o „konečném řešení“. I nadále jsem se ládovala chemickými léky a bylo mi hrozně. Po nějaké době jsem se setkala s homeopatií a zkusila jsem ji. Náhle se dostavil jiný pohled na "nemoc". Začala jsem ji studovat v Brně na homeopatické klinice a potkala jsem tam mnoho dalších lidí, kteří mne ovlivnili - homeopaté, léčitelé, bylinkáři, esoterici. Postupně jsem úplně změnila myšlení, začala se zabývat i dalšími "šarlatánskými" obory - detoxikací dle dr. Jonáše, odkyselení těla a zbavení škodlivin dle dr. Jentschury, bylinkami, baňkováním, Dornovou metodou, různými druhy masážá, metodou SU JOK, prací s energiemi Reiki, Karunou, Božím světlem, prací s kyvadlem. A pochopila jsem mnoho - hlavně to, že nemoc není trest, ale informace, kterou se máme naučit zpracovat, která nás někam vede. Co máme pochopit a jak změnit sami sebe. Věřte mi: každý má své sebeuzdravující vzory. Každý by měl pracovat sám na sobě, měnit sám sebe, chce- li mít spokojený život a zdraví.

Toto jsem pochopila už dávno. Pracuji na sobě, na svém pozitivním myšlení a snažím se k tomu vést i své klienty.

Dnes je pro mne „oficielní“ evropská medicína zdrojem příjmů. Nezavrhuju ji - má své nezastupitelné místo v akutní medicíně, ale u chronických problémů již ne. Tady musí pracovat každý sám na sobě a změnit své myšlení, stravovací návyky a péči o svou tělesnou schránku. Naučit se milovat sám sebe. A k tomu mohu jen dopomoci, mohu své klienty vést cestou zlepšení sama sebe a zkvalitnění svého života.

A všechno toto poznání bych ráda předala dál. Aby ti další, co půjdou možná v mých stopách, možná po jiné souběžné cestě, se nemuseli protrápit k podobnému poznání, jaké bylo dopřáno mně, stejně hlubokou a bolestnou zkušeností.

Nabízím vám, abyste bez obav otevřeli své nitro mým zkušenostem a přijali moji pomoc nalézt ve Vás sami sebe. Odkrýt tu zašifrovanou "zprávu", která se jeví jako vaše "nemoc".

Věřím, že společným úsilím se dobereme nějakého poznání, na jehož konci bude Vaše úleva a možná dokonce úplné uzdravení.

Tak co vy na to. Zkusíme to?

Můj životní příběh, který mne dovedl až na tyto stránky……………………

Jmenuji se Martina Kormundová. Narodila jsem se v rodině ateistů a tak se mi dostalo materialistického vychování. Celé dětství se kladl důraz na to, abych byla hodná, poslušná holčička, učenlivá a abych vynikala pouze známkami a školní prestiží - na vzdělání a známky se kladl mimořádný důraz.

I sport - myslím aktivní - byl na vedlejší koleji. Celý život jsem jen slyšela musíš, nesmíš, je potřeba, to nedělej, tam nechoď, to není vhodné, jestli mne máš ráda, tak to uděláš nebo neuděláš, půjdeš tam nebo nepůjdeš a odvděčíš se mi jenom jedničkami. Trojka už byla pohroma. A pravdu má vždy kantor a dospělí, ty jsi ještě malá, nerozumná, neumíš to, nerozumíš tomu, z tebe nic nebude,....atd. Nikam jsem nesměla a i proto jsem byla neprůbojná, bála jsem se komunikovat, něco sama zařídit, necítila jsem oporu ve svých rodičích. Milovali mne, to ano, ale abych nebyla rozmazlená, tak mi moc lásku neprojevovali, neměli na mne čas. V pubertě jsem se nemohla svěřit se svými starostmi a byla jsem na to hodně sama. Nutno podotknout, že komunistický režim se velmi podepsal na vztahu mých rodičů a celé naší rodiny. Tehdy jsem byla malá, nerozuměla jsem tomu, co se dělo. Proplouvala jsem životem, prošla jsem si v pubertě obdobím vzdoru, chyběla mi láska a citové zázemí rodiny - i když mne měli rádi a materiálně jsem nestrádala. Ale citově ano, chyběl mi kontakt a třeba úplně prostě se mamince svěřit se svými holčičími problémy, neměla jsem rodiče jako kamarády, jen jako autoritu, s kterými jsem bojovala.

Nakonec jsem dospěla, celý život jsem inklinovala k lásce ke zvířatům a na gymnasiu jsem se rozhodovala, co dál. Bratra 5x nevzali na medicínu, i když vždy udělal přijímačky a velmi dobře, prostě měli jsme politický punc a konec. Já jsem se nakonec po 2 letech dostala na medicínu.
U mne jako u holky to komunisti asi nehlídali tak tvrdě, navíc jsem 2 roky pracovala jako sanitářka v nemocnici na oddělení, kde byl přednostou sice komunista, ale znal můj osud a když jsem složila přijímačky na medicínu výborně, umožnil mi přijetí. Vystudovala jsem „oficiální“ medicínu, ale o esoterice jsem neměla pojetí. Chovala jsem se materialisticky, neuznávala jsem homeopatii ani bylinky, pouze chemické léky a alopatii.

Už na vysoké škole jsem začala mít různé zdravotní potíže, na které jsem ve velké míře používala analgetika, psychofarmaka a další léky. Horšila se mi imunita, každá virosa mne sklátila. Objevily se alergie. Po škole jsem nastoupila jako lékař na odd. ARO fakultní nemocnice, přibyly stresy, odpovědnost, materiální potíže. Vdala jsem se - naštěstí za príma chlapa - podařilo se mi otěhotnět, ale začaly problémy i v těhotenství. Nakonec jsem porodila zdravou dceru, ale mé zdravotní problémy se prohlubovaly.Když byl dceři jeden rok, vrátila jsem se do práce – částečně i proto, abych "zapomněla" na problémy. Prostě naivní představa, že nebudu mít čas se zaobírat sama sebou.

Ouha, bylo to stále horší. Stresy; nestíhala jsem jesle a dítě, náročná práce, příprava na atestaci, do toho umíral otec a já jsem šla ke dnu - stále jsem užívala léky, běhala "po doktorech" a bylo mi stále hůř. Po roce otec zemřel a já si uvědomila, že mám podobné příznaky jako on. No katastrofa. Šílený strach co dál, migrény, pořád nemocná, 6x za rok antibiotika. Šlo to se mnou rychle z kopce. Do toho všeho vážně onemocněla dcera zánětem ledvin. Bylo toho na mne opravdu moc a navíc na neurologii mi po vyšetření vyřkli ortel, že jsem vážně neurologicky nemocná a dali mi maximálně 3 roky života. Zhroutil se mi svět.Upadla jsem do těžkých depresí, chodila na psychiatrii a dokonce začala uvažovat i o „konečném řešení“. I nadále jsem se ládovala chemickými léky a bylo mi hrozně.

Po nějaké době jsem se setkala s homeopatií a zkusila jsem ji. Náhle se dostavil jiný pohled na "nemoc". Začala jsem ji studovat v Brně na homeopatické klinice a potkala jsem tam mnoho dalších lidí, kteří mne ovlivnili - homeopaté, léčitelé, bylinkáři, esoterici. Postupně jsem úplně změnila myšlení, začala se zabývat i dalšími "šarlatánskými" obory - detoxikací dle dr. Jonáše, odkyselení těla a zbavení škodlivin dle dr. Jentschury, bylinkami, baňkováním, Dornovou metodou, různými druhy masážá, metodou SU JOK, prací s energiemi Reiki, Karunou, Božím světlem, prací s kyvadlem. A pochopila jsem mnoho - hlavně to, že nemoc není trest, ale informace, kterou se máme naučit zpracovat, která nás někam vede. Co máme pochopit a jak změnit sami sebe.

Věřte mi: každý má své sebeuzdravující vzory. Každý by měl pracovat sám na sobě, měnit sám sebe, chce- li mít spokojený život a zdraví.Toto jsem pochopila už dávno. Pracuji na sobě, na svém pozitivním myšlení a snažím se k tomu vést i své klienty.Dnes je pro mne „oficielní“ evropská medicína zdrojem příjmů. Nezavrhuju ji - má své nezastupitelné místo v akutní medicíně, ale u chronických problémů již ne. Tady musí pracovat každý sám na sobě a změnit své myšlení, stravovací návyky a péči o svou tělesnou schránku. Naučit se milovat sám sebe.

K tomu mohu jen dopomoci, mohu své klienty vést cestou zlepšení sama sebe a zkvalitnění svého života. A všechno toto poznání bych ráda předala dál. Aby ti další, co půjdou možná v mých stopách, možná po jiné souběžné cestě, se nemuseli protrápit k podobnému poznání, jaké bylo dopřáno mně, stejně hlubokou a bolestnou zkušeností. Nabízím vám, abyste bez obav otevřeli své nitro mým zkušenostem a přijali moji pomoc nalézt ve Vás sami sebe. Odkrýt tu zašifrovanou "zprávu", která se jeví jako vaše "nemoc".

Věřím, že společným úsilím se dobereme nějakého poznání, na jehož konci bude Vaše úleva a možná dokonce úplné uzdravení.

Tak co vy na to. Zkusíme to?